Pohled kapitána : K důležitému utkání v boji o záchranu (o tu bojují všechny týmy od 3. do 12.místa) jsme nastoupili bez Honzy Hromase s Otou Bílkem na poslední šachovnici, tedy v sestavě Bernášek, Trnka, Kalousek, Vitouš, Havlíčková, Chromovský, Brndiar, Bílek. Náhradník se však k partii nedostavil, dodatečně se sice omluvil, že zaspal, což nic nemění na tom, že jsme po hodině prohrávali - 0:1 . Situace jinak vypadala tak všelijak - Vašek se snažil tlačit na královském křídle, já jsem si nejspíš nesprávně sežral pěšce a přenechal tak soupeři nebezpečnou dvojici střelců, u Zdeňka si každý útočil na jednom křídle, Milan nesehrál zahájení vůbec dobře a velmi trpěl, Lenka stála trochu lépe, stejně jako Hynek, Pavel byl na tom naopak trochu hůře. Bohužel jsem ostatní partie příliš nesledoval, byl jsem rád, že jsem měl přibližné ponětí, co se děje v té mé. V den utkání jsem totiž celý den cestoval z druhého konce republiky a moc jsem toho nenaspal, takže jsem u partie klimbal. Bylo to také poprvé za dobu, co hraju šachy, kdy jsem se celou hodinu nezvedl od šachovnice. Proto příliš nevím, co se stalo u Hynka a Pavla, ale oba nakonec vyhráli - 2:1 . Podrobněji jsem viděl jen prohru Milana. Soupeř se do něj pustil opravdu ostře a pod hrozbou matových útoků musel Milan odevzdat kvalitu, na což následovala i figura a celá partie - 2:2 . To byla tak chvíle, kdy jsem se probudil. Jiskřilo se totiž nejen na mé šachovnici, ale v celém zápase. Vaškův útok byl otupen a nebylo jasné, jak pokračovat. Já jsem měl materiální převahu, nicméně pozičně to nebylo nejlepší. Zdeněk útočil na dámském křídle, soupeřka na královském, přesto Zdeňkův útok se zdál býti průraznějším a byla velká naděje, že povede k cíli. Lenka držela rovnou pozici a vypadalo to, že nemůže prohrát. V tuto chvíli dostal Vašek nabídku remízy. Po pečlivé úvaze jsem mu dal pokyn, aby ji přijal. Ještě nám zůstalo v paměti memento z utkání s Pragou H, kdy takové odmítnutí se ve výsledku ukázalo býti osudným. Navíc situace nebyla tak kritická jako tenkrát. Jak jsem řekl, u Lenky to vypadalo s největší pravděpodobností na půlku, což znamenalo, že já se Zdeňkem jsme museli udělat 1,5 bodu. Byl to risk, ale situaci jsme odhadli, že to půjde - 2,5:2,5 . V mé partii to hořelo prakticky od zahájení. Za získaného pěšce se soupeř dostal k dvojici střelců. Do útoku se ale dle mého pustil až moc zhurta a obětoval nejspíš nekorektně materiál. Vše vedlo do pozice D+2J+S+5p proti D+V+S+3p s tím, že jak postavení krále, tak lehkých figur bylo dost pasivní. Přesto značná materiální převaha dávala dobré možnosti hrát na výhru. Vše se stočilo ke klíčovému postavení, kde jsem spočítal 4-tahovou kombinaci s následným věčným šachem. Druhou možností bylo pokrýt soupeřovy hrozby, což by vedlo k bezprostřední ztrátě pěšce. Přesto to bylo objektivně nejlepší pokračování, pozice totiž byla, byť ne úplně jednoduše, vyhraná. Pokračování v partii v sobě ale skrývalo nemalé riziko, že při mé chybě by mohl soupeř i vyhrát. V tuto chvíli jsem proto přestal hrát a sledoval ostatní dvě partie. U Lenky se nic neměnilo a remíza byla neodvratná. Zdeněk tvrdě útočil a závěrečnou kombinací rozhodl - 3,5:2,5 . Tím se velmi ulehčilo mé rozhodnutí a s 10 minutama na hodinách jsem zahrál úvodní tah své kombinace. Soupeř se na 15 minut zamyslel, jestli nemůže z varianty ucuknout, ale všechna odbočení by vedla k rychlé prohře, proto mu nezbylo, než se přizpůsobit - 4:3 . Lenčin soupeř, pan Koreček, pak logicky nemohl souhlasit s remízou a snažil se, jak mohl. Pozice však vyhrát nešla a čas se mu rychle krátil. Z možností remizovat nebo se nechat shodit si vybral rozumně tu první - 4,5:3,5 . Po dobrém týmovém výkonu v sedmi lidech jsme po dvou prohrách konečně vyhráli, snad to bude pokračovat.